„Off The Floor“ je výraz pro studiové nahrávání skladby v celku a kompletním obsazení hudebníků, bez pozdějšího přidávání dalších úprav. A právě takto je zaznamenána stejnojmenná výroční kompilace Michiganských TILES.

Čtveřice již dlouho hýčkala ideu „live“ alba, jež by bylo decentnějším nástupcem veskrze podařeného bootlegu z předskakování evropskému turné DREAM THEATER v roce 1999, oficiálně též dostupného jako bonusový disk u čtvrtého alba „Window Dressing“. Dvacet let činnosti si určitě zaslouží nějakou větší oslavu, ale ne příliš častá koncertní aktivita a hlavně pak pohled do rozpočtové kapsy rozhodl o osudu nahrávaní dvanácti reprezentativních vzorků ve studiu, výše zmiňovaným způsobem, před hrstkou fandů, zkrátka mini publikem, udržujícím kvarteto v plné koncentraci.

Dvě dekády existence též znamenají pět řadových desek, jež kapele vydobyly poměrně široké uznání na progrockovém kolbišti, což postupem času ztvrdila i smlouva s jednou z tváří žánru, nahrávací společností InsideOut. K stručnému dokreslení historie ještě zmíním, že otci myšlenky jsou přátelé z detriotského předměstí Ann Arbor, bubeník Mark Evans a všehostrunník Chis Herin, který v krátkém resumé na pěkném digipackovém obalu desky popisuje porodní bolesti a okolnosti formovaní skupiny.

Téměř osmdesát minut v přítomnosti zvukově bezchybné kolekce je více než důstojným ohlédnutím za minulostí. Tato přináší celistvý pohled na tvorbu Američanů, mapující každou z pěti fází a společně s citlivou dramaturgií smazává datumy vzniku mezi jednotlivými kompozicemi. Nepoučený jedinec se skutečně může domnívat, že jde o další homogenní a ucho rozmazlující album muzikantsky protřelého tělesa.

Ani produkce oslavenců, stejně jako je tomu u mnoha jiných progerů, se nevyhýbá rozvíjení složitějších hudebních motivů na delších stopážích, zde např. výborná patnáctiminutová „Checkerboards“. TILES ovšem instinktivně nezacházejí daleko od hranice, jež spojuje muzikantskou míru sebeuspokojení s posluchačovou mírou pochopení. Progrockový nádech je spíše nenápadně přinášen zručným ošetřováním a podporou nevnuceně generované, avšak nikterak bujaré melodiky hudebních podkladů. Např. devítiminutový kolos „Capture The Flag” je kombinací instrumentálních vyhrávek a změn vesměs středně rychlého tempa a při své nízké dramatičnosti je až překvapivě poutavý. To samé se dá říci hned o následující skladbě „Changing The Guard“, kde se o zpestření postará nesmělá, ale o to účelnější role hostujících houslí Matthewa Parmentera.

Přestože se občas podaří řetěz povolit a uvolnit i umírňovanou sílu vokálu Paula Raricka („Segue / Window Dressing (Part IV)“), je jeho úloha přesně situována do popisovaného vyznění kapely, jež by se dalo stručně shrnout jako přehlídka muzikantské přirozenosti holdující rocku s občasnou příchutí jazzu („Dragons, Dreams & Daring Deeds“). A pokud vám schází ono relativní přirovnaní (nepodstatné), tak společně pohleďme do nedaleké Kanady k počátkům legendy RUSH.

Musím zmínit i jednu dost podstatnou věc, a tou je opravdovost, kterou dlouhodobě z muziky Američanů cítím. I konečné přiznání, že některé z věcí se přece jenom musely přehrávat, tak aby spousta přehmatů, co na desce zůstala, tolik nevyčnívala, svědčí o upřímnosti vůči sobě a svým fanouškům.

TILES vás určitě nijak neohromí, ale útulnost vycházející z jejich aparatury by vám občas mohla spravit náladu.